Říká se, že člověk ve škole stráví poměrně velkou část svého života. Bereme-li v úvahu také to, že se rozhodne pokračovat vysokoškolským vzděláním, doba studia se výrazně prodlužuje. Po skončení je z nás MUDr., JUDr., PhDr., a bůhvíjaký ještě další Dr. Poté se často marně snažíme uchytit na co nejlepší pracovní pozici.
Proto se často ptám sama sebe, k čemu potřebuji v reálném životě znát třeba to, jak si vypočítat odchylku přímky a roviny nebo přes vzorec 4-hydroxy-3-methoxybenzaldehyd zjistit, že jde prakticky o vanilku. Je mi nepochybně jasné, že si chemické vzorečky při vaření zřejmě opakovat nebudu. Možná si na nějaký vzpomenu, až budu po střední škole s úsměvem od ucha k uchu pálit učebnici chemie a zbarvení plamene do sytě červené barvy mi napoví, že je zřejmě přítomné stroncium.
Myslím, že za nějakých šedesát let, až se budu projíždět po městě na kolečkovém křesle v domnění, že ještě seženu poslední zbytky vajíček ve slevě v Lidlu za 10kč za kus, budu už ráda hlavně za to, že se sama obléknu, najím a dojdu na toaletu. A to mě na žádné vysoké škole zřejmě nenaučí. Právě tyto opravdu životně důležité potřeby jsem všechny pochytila v té nejzákladnější škole, a to v té mateřské.